Z okna budovy 1.stupně v 1.třídě se stala vědecká pozorovatelna.Je z něj totiž krásně vidět na
jídelnu, kde si vysoko, na parapetu větracího okénka pod střechou, vybral své místo ke
hnízdění pár sojek obecných.
Děti (prvňáci) se na sojky mohou dívat přímo ze svých lavic. A protože chování sojek je
v podstatě možné pozorovat v přímém přenosu, přinesla jsem dětem do školy dalekohled a
kdo má zrovna volnou chvilku, má hotovou svoji práci, smí se jít potichu na sojky
dalekohledem z okna podívat. Svá pozorování společně zaznamenáváme a o sojkách si hodně
povídáme. Zatím si sojky pečlivě staví hnízdo. Věříme, že budeme také svědky snůšky vajec,
hnízdění samičky, vyvedení mláďat a dalších zajímavostí ze života sojek.
Našemu pozorování jsme podřídili i výuku. Vyučování ráno začíná písní „Chytil táta
sojku….“( s následným obměňováním slovesa chytil ), sojka byla vpravena i do písanky a do
sešitů ČJ, kde o ní děti vypravují sami nebo opisují z tabule věty o sojce, v matematice si žáci
tvoří slovní úlohy se sojčí tématikou, v hodinách prac.činností a ve výtvarné výchově vznikají
zajímavé sojčí podobizny, v prvouce, kde se zrovna zabýváme chráněnými a vzácnými druhy
ptactva v našem regionu ( čáp černý, ledňáček ) a kde i mimochodem na společných
výpravách „monitorujeme“ přílet čápa bílého do hnízda ve Veselém, přibyl nám tedy další
opeřenec, kterého můžeme vidět na vlastní oči. Myslím, že pro výuku není nic lepšího. A my
to štěstí máme, že máme školu obklopenou zelení, která v sobě skrývá spoustu všelijakých
pozorovatelných tajemství. Naše kamarádky sojky jsou toho jasným důkazem.
Mgr.Jana Prokešová