Z okna budovy 1.stupně v 1.třídě se stala vědecká pozorovatelna.Je z něj totiž krásně vidět na

jídelnu, kde si vysoko, na parapetu větracího okénka pod střechou, vybral své místo ke

hnízdění pár sojek obecných.

Děti (prvňáci) se na sojky mohou dívat přímo ze svých lavic. A protože chování sojek je

v podstatě možné pozorovat v přímém přenosu, přinesla jsem dětem do školy dalekohled a

kdo má zrovna volnou chvilku, má hotovou svoji práci, smí se jít potichu na sojky

dalekohledem z okna podívat. Svá pozorování společně zaznamenáváme a o sojkách si hodně

povídáme. Zatím si sojky pečlivě staví hnízdo. Věříme, že budeme také svědky snůšky vajec,

hnízdění samičky, vyvedení mláďat a dalších zajímavostí ze života sojek.

Našemu pozorování jsme podřídili i výuku. Vyučování ráno začíná písní „Chytil táta

sojku….“( s následným obměňováním slovesa chytil ), sojka byla vpravena i do písanky a do

sešitů ČJ, kde o ní děti vypravují sami nebo opisují z tabule věty o sojce, v matematice si žáci

tvoří slovní úlohy se sojčí tématikou, v hodinách prac.činností a ve výtvarné výchově vznikají

zajímavé sojčí podobizny, v prvouce, kde se zrovna zabýváme chráněnými a vzácnými druhy

ptactva v našem regionu ( čáp černý, ledňáček ) a kde i mimochodem na společných

výpravách „monitorujeme“  přílet čápa bílého do hnízda ve Veselém, přibyl nám tedy další

opeřenec, kterého můžeme vidět na vlastní oči. Myslím, že pro výuku není nic lepšího. A my

to štěstí máme, že máme školu obklopenou zelení, která v sobě skrývá spoustu všelijakých

pozorovatelných tajemství. Naše kamarádky sojky jsou toho jasným důkazem.

Mgr.Jana Prokešová